Coolzine

Hlasitá hudba s kytarovými riffy, které rvou uši a vychlastaný chraplák, vyřvávající něco o satanovi. Tak si spousta nezasvěcených představuje metal. Tento hudební žánr je však mnohem rozmanitější a už se pyšní i celkem slušnou historií.

Nejen hudba, ale i představení

Heavy metal se narodil někdy mezi 60. a 70. lety minulého století. Jeho rodiči byly hardrock a blues, po kterých dítko podědilo charakteristický projev elektrických kytar a bicích. Vyznačuje se extrémní hlasitostí, teatrálností a zkresleným zvukem. Často není vlastně důležité, o čem jsou texty, ale jak je zpěvák prezentuje.

Průkopníky tohoto stylu hudby se staly kapely Led Zeppelin, Black Sabbath nebo Deep Purple. Britští Judas Priest posunuly žánr tím, že vynechali veškeré prvky blues a kapely jako Iron Maiden nebo Motörhead později ještě přidaly na tvrdosti.

Zvukový masakr

Hlavní pro zvuk metalové kapely je kytarové sólo a jeho kadence. Různé kytarové figury, zvané riffy jsou nejvýraznějším rysem této hudby. Typické je i energické tempo a razantnost.

Metal je občas popisován jako zvukový masakr, nebo smyslový ekvivalent války. Zahltí vás neuvěřitelně intenzivním hlukem, který má za úkol vtáhnout vás dovnitř hudby.

Vizuální stránka je u metalu velmi důležitou součástí dojmu. Začalo to obaly alb a kostýmy kapel, pokračovalo videoklipy, až to přerostlo v nezbytnost inscenovat na koncertních jevištích celá komplexní vystoupení. Obvykle z těchto výtvarných složek dýchá horor nebo temná fantasy.

Některé kapely či zpěváci si dokonce nezískali proslulost ani tak svou hudbou, jako spíš věcmi, které byly ochotni dělat na jevišti pro to, aby v posluchačích vyvolali co nejmocnější dojem. Pověstné je ukusování hlaviček drobných zvířat nebo potupné chování k fanouškům.

Filozofie i nelidský obsah

Však také ani texty metalových písní nebývají žádná selanka. Původně obsahovaly nejčastěji sexuální podtón, později se ale objevily i uvědomělejší motivy sociálních otázek a politiky.

Spousta extrémnějších textů se však zabývá skandálními a útočnými motivy, pohrdajícími veškerou lidskostí. Jiné se zase překvapivě uchylují k filozofii. Heavy metal si velmi dobře rozumí s fantasy a mýty, z nichž také mnohé písně čerpají.

Jak se chovat na metalovém koncertě

Co se týče oblékání, je pro kapely i fanoušky tradiční uniformou zejména černé tričko s motivem některé kapely, hororového výjevu nebo alespoň super temné fantasy. Doplňte ho džínami, popřípadě nějakou kůží a kovem, a můžete vyrazit na koncert.

Na koncertě nezapomínejte hojně dělat gesto „paroháče“, abyste správně dokreslili démonické nebo úderné texty kapely. V ideálním případě budete potřebovat také dlouhé vlasy, abyste mohli metlit. Že nevíte, co to je? Přece takové to pohazování a třesení vlasy do zběsilého rytmu metalu.

Naši předkové a takzvané primitivní kultury věděli to, na co my jsme museli znovu pracně přicházet. Hudba v nás dokáže vyvolat trans ne nepodobný stavům po požití omamných látek.

Vždycky jsme zbožňovali opojení

Slovo trans pochází z latinského slova pro přechod či přecházení. Naznačuje tak, že ve stavu opojení se někam přesouváme. Rozličné duchovní nauky považují tento přesun za přechod na druhou stranu, ať už tato vypadá jakkoliv. Stavu vytržení se dříve říkalo změněný stav vědomí, ačkoliv dnes už se tento termín opouští a trans se považuje za jeden ze zcela normálních stavů vědomí.

Trans může mít širokou škálu projevů a je tak vzdálený naší každodenní zkušenosti, že se těžko popisuje. V podstatě se dokážeme shodnout spíše na jeho tělesných projevech, které se vyznačují nekoordinovaností pohybů a skutečností, že si po jeho skončení jen těžko vzpomínáme, co jsme v něm dělali.

Hudební rauš

Do stavu vytržení se můžeme dostat zcela spontánně nebo pod nejrůznějšími vlivy. Zvykli jsme si trans považovat za následek požití drog, či různých duchovních technik jako je meditace. Ovšem hudba, zpěv nebo tanec jsou také spolehlivé způsoby, jak se dostat do rauše.

Všeobecná víra, že v tomto stavu komunikujeme s naší duchovní stránkou, či něčím, co nás duchovně převyšuje, je v nás velmi silně zakořeněna. Je také důvodem, proč někteří lidé zkouší stále nové (většinou přírodní) drogy.

Přejdi na druhou stranu

Už v dávné minulosti se naši předkové uváděli v trans při kmenových náboženských rituálech, provázených neustávající, vyčerpávající hudbou a tancem. Zpěv a tanec jsou dodnes součástí šamanských rituálů. Zdá se, že hudba v lidském společenství vznikla právě za účelem komunikace s božstvy.

Ani současná hudba není prostá vzorců, vyvolávajících trans. Oblíbená taneční hudba je přímo zaměřená na masivní ztripování tanečníků a stejně dobře si v tomto ohledu vede elektronická hudba. Fungují přesně na tom samém principu, jako znovuobjevené monotónní bubnování, které se u nás těší znovuvzkříšené vlně zájmu už od 90 let minulého století.

To by bylo, kdyby nám lékař v ordinaci místo prášků předepsal pár hodin Bacha nebo Mozarta. Tak horké to sice asi nebude, ale už se nám potvrdilo, že hudba může být nejen pastva pro uši, ale taky lék.

Lepší než sex?

Když jsme zcela zdraví, jsme v harmonii se svými tělesnými i psychickými rytmy. Jakmile se naše harmonie pošramotí, můžeme ji dát do pořádku za pomoci vibrací.

A hudba v podstatě není nic jiného než vibrující vzduch. Ten proběhne zvukovodem a narazí na bubínek. Hlemýžď jej pak pošle do mozku ve formě elektrických impulzů a ten z nich poskládá hudbu. Hudba dokáže takto zaměstnat naráz celý náš mozek a je pro nás proto největším stimulátorem. Kromě sexu nemá na lidské tělo nic takový účinek. Hudba (stejně jako sex) vyplavuje do krve tzv. hormon štěstí neboli endorfin.

První pomoc při stresu

Díky tomu má hudba na naše těla nejen léčebné účinky, ale dá se využít i v méně závažných případech. Zlepšuje naše soustředění, povzbuzuje kreativitu, posiluje imunitní systém a také paměť. Určitě si sami vzpomenete, kolikrát se vám něco vybavilo jen díky hudbě. Může také pomáhat při stresu, poruchách spánku a mírnit bolest.

Jedním z hlavních příčin léčivosti hudby je patrně skutečnost, že nám otevírá komunikační a vnímací kanály a pomáhá uvědomovat si vlastní pocity, které během obvyklé činnosti potlačujeme či ignorujeme. Hudba nám pomáhá najít cestu k sobě samým i ostatním.

Volání divočiny

Znáte ten pocit husí kůže, který dokáže hudba vyvolat, zejména pokud šikovně podbarvuje působivou filmovou scénu? Je to odkaz naší minulosti. Zvířecí matky totiž volají na svá zatoulaná mláďata. Jakmile toto volání mládě zaslechne, naježí se mu všechny chlupy, aby ho ochránily před zimou, dokud nebude bezpečně v teplé blízkosti matky. Některé tóny mají úplně stejný efekt na lidi.

Šamanské zpěvy

Ovšem ne každá hudba je léčivá, tvrdí vědci. Neharmonické hudební styly jako je metal nebo techno považují za vyloučené z teorie o léčivosti. Připouštějí, že tato hudba může odbourat agresi nebo zlost, či zklamání, ale zároveň varují, že zvyšuje krevní tlak.

Jako předpis na dobrou náladu doporučují odborníci živé latinskoamerické rytmy. Pro fajnšmekry je určitě vhodný orchestr nebo jazz, ale v obou případech je to hudba dost intelektuálně náročná. Pro většinu lidí je optimální dobře se naladit či podpořit svou pracovní morálku při rocku nebo popu.

Úplně nejlepší léčbou je však lidský hlas. To tušily už starověké kultury a ví to i současné domorodé kmeny. Jejich šamani svým zpěvem záměrně vytvářejí přesně takové tóny, aby pozitivně působily na postižené oblasti.